Rady a proroctví krále Šalamouna III.

Je spousta věcí co se nám nelíbí a my malí proti nim nic nezmůžeme, nedokážeme jim zabránit, ale umíme je popsat pro další co je mohou změnit ....

„Tak to se mi snad zdá!“ vykládá rozhořčeně první mladý muž druhému, „Oni si vážně myslí, že půjdu někam dělat!“ a dál pokračuje: „No to se teda spletli! Nenarodil jsem se abych tu pracoval.“ Dokončuje se zvýšeným důrazem v hlase, aby dal najevo, že to bude po jeho, nikoli po jejich. Koho tím myslel?

Přemýšlím-li o tom, a mám-li to tak vnímat, pak mne napadá, že by to mohli být rodiče. Pokud to ale roztáhnu do větší šíře, nemyslel on spíše naši společnost? V jistém slova smyslu, on myslí své rodiče, jeho společnost nezajímá. Ale je zvláštní a myslím teď nás ostatní, co pracují, tak o něj se naše společnost zajímá. Ona se o něj v podstatě postará. Je to přece podle něj, její povinnost. Když on nechce, tak nebude nic dělat, a ty národe, postarej se o mně!  A co na to národ? Co na to naše společnost? Co na to rodiče?

Znáte radu od Šalamouna, kdy k němu přijdou dva občané, kdy jeden tvrdí, že půjčil tomu druhému peníze, ten druhý však tvrdí, že to není pravda, že to byl on, kdo půjčil peníze. Vzápětí opět svorně dodávají, že ten „druhý“ mu peníze nechce vrátit. Nevíte?!  Tak zkusme vzpomenout.

„Nejdřív, než rozhodnu,“ promluvil král k oběma mužům: „musím vás požádat od teď, o naprosté mlčení, kdo promluví vrátí druhému celou částku, rozumíte mi?“

Oba muži horlivě a už mlčky kývali hlavami, že souhlasí.

„Každý mi pošeptá, kolik jste druhému muži půjčili, ale tak aby to ten druhý neslyšel! A ještě přidáte, na co jste si peníze potřebovali od souseda půjčit.“ Pak král vyslechl oba dva. Poté ještě chvilku mlčel, pak vstal, podíval se na oba muže a řekl: „Slyšte můj rozsudek, peníze vrátí …

Přeskočíme několik století dopředu a vrátíme se k našim mladým mužům, kteří nechtějí nic dělat a čekají, že se o ně společnost postará. Musím bohužel zkonstatovat, že muži jsou dnes ve výhodě, společnost se o ně opravdu postará. Pokud budou nezaměstnaní, mají příspěvky, popř. Armádu Spásy. Pokud budou zloději, pak je společnost musí ještě honit policií a pak zavřít! Nejdřív tu ale museli pracovití postavit „kriminály“ s veškerým vybavením, pak zařídit několik zaměstnanců co se o tyto zase starají, aby zde chlapcům bylo… Dobře znamená: 3x denně jídlo, teplo, sportovní vybavení, televizi, knihovnu, vycházky, návštěvy, prostě zázemí jaké… Prostě společnost vynakládá nemalé prostředky, jak bych tak napsal, na ochranu této vrstvy, která se zove: “Příživníci!“

V přírodě neexistuje jediný druh zvěře, který by živil „příživníky“, jen člověk to dokáže. Nemám na mysli starost o mláďata, mám na mysli starost už dospělé jedince. Stát se dnes stará se o všechny, kdo mají nataženou ruku, o všechny, co nechtějí dělat, o všechny, co ho nějakým způsobem okrádají, prostě dokud tito vydrží jen brát, ač by nemuseli, berou. A dokud to stát vydrží, pak se tak bude dít, dokud jednou tihle společnost nevysají. A kdopak jim nejvíce pomáhá? Nu tipněte si. Nejste to vy? I když doma jsme všichni hodně soudní, byť ne všichni, ale stačí volat, že jsme na okraji propasti a páni politici mají hned se o co rvát. A těmhle chudáčkům se pak musí něco dát, ne? Myslíte si, že doma neživíte někoho podobného? Nesedí vedle vás u stolu? Nedáváte mu peníze za nic? A co je nejhorší, že jste to opět vy, kteří těmhle pomáhají, i když nechcete. Nemyslím na příspěvek z daní, které odvádíte státu. Myslím na fakt, když chodíte volit. Protože volíte ty, co vám slibují, že už žádné peníze na tyto účely nepůjdou.

Dnes, tak jako před stoletími se tento děj odehrává, dřív to mohl být jen soucit s dětmi, které byly prostě jen líné, a rodičům jim jich bylo prostě líto! A odsud se odvíjí náš děj historického počátku, který vyústil v dnešní pojetí postarání se o „Tyto“ nepracovité, nepřizpůsobivé, neloajální, chudé, prostě na ty, co potřebují pomoc víc než vy! Ano, dnes to naše vrchnost schovává pod slovo „humanismus“, ale je to nutné? Živit spoustu těchto, kteří nepřidají ruku k dílu a jsou jen přítěží?  Nevím, ale znám pořekadlo: “Kdo nepracuje ať nejí!“ Tak proč sakra, když jsme žádné peníze nikomu nepůjčili, proč mu je máme vracet?

No možná vás teď víc zajímá, jaké měl král Šalamoun pro ty dva rozhodnutí, ne?

Myslím, že těm, co neznají odpověď, nabízím jedinou cestu, podívejte se do knihoven a něco si o tomto výroku najděte. Jděte a dohledejte jej. Prostě proto něco udělejte, ať to není zadarmo, ne? A pak se rozhodněte, zda chcete být pořád takovými rodiči, takovou společností, která bude dál příživníky nás nechávat vysávat. A pak si i vybrat koho chcete ve volbách volit, hm?

Myslím, že by mělo platit pořád: „Bez práce nejsou… „ a že by to král Šalamoun takhle rozsoudil? Kdo ví?